Výskyt metabolického syndromu stále roste

Úvod » Informace o zdraví » Odborné články » Stále platné odborné články a informace - Edukace zákazníků » Výskyt metabolického syndromu stále roste

Metabolický syndrom (MS) se stal zejména ve vyspělých zemích jedním z hlavních zdravotních problémů. Je to dáno jeho narůstajícím zastoupením v populaci v souvislosti s nevhodnou životosprávou (stres, přejídání, nedostatek pohybu, kouření) a současně prokázaným výrazně negativním vztahem k rozvoji aterosklerózy, a tedy ke zvýšené kardiovaskulární mortalitě a morbiditě. Jsou však známy způsoby účinné prevence vzniku MS a také cesty k léčbě a prevenci následků MS. Předpokladem je ovšem včasná diagnostika MS, která by se měla stát součástí běžné klinické praxe interního a praktického lékaře.

datum : 11.11.2008 autor : doc. MUDr. Miroslav Souček, CSc. + Angis Plus, s.r.o.

Definice metabolického syndromu 

V současnosti jsou stále více používána i novější kritéria pro definici metabolického syndromu podle Mezinárodní federace pro diabetes (IDF) z roku 2005, která zdůrazňují význam abdominální obezity jako základního projevu MS a současně zpřísňují kritéria (obvod pasu) pro stanovení abdominální obezity – viz. tabulka.

Epidemiologie metabolického syndromu 

Běžně se udává, že MS má „epidemický“ výskyt. Je však třeba konstatovat, že v současnosti nemáme ještě dostatek zcela přesných dat. Většina stávajících údajů vychází totiž ze selektovaných populací vybíraných pro jiné účely a problém je dále používání různých kritérií pro MS. Přesto je zřejmé, že bez rozdílu pohlaví je zastoupení MS v populaci významné, plošné (neomezené na určitou etnickou či socioekonomickou skupinu) a narůstající s věkem.

Odhaduje se, že ve vyspělých zemích je tímto syndromem postiženo 25 až 40% bílé populace. Podle české epidemiologické studie MONIKA, provedené u naší populace ve věku 25 až 64 let, se metabolický syndrom vyskytuje u 24,4% žen a u 32,0% mužů. Z nedávných českých dat je třeba dále upozornit na výzkum Kunešové et al. z roku 2005, který zkoumal výskyt nadváhy a obezity, tedy stavů často s MS spojených. Vyšší než normální hmotnost (měřeno BMI 25,0 a výše) byla u 52% a obezita u 17% dospělých bez rozdílu pohlaví. Prevalence výskytu obezity přitom mezi lety 2001 a 2005 stoupla o 3%.

Metabolický syndrom a kardiovaskulární riziko

Již delší dobu je sledován podstatný růst kardiovaskulárního rizika v souvislosti s výskytem více onemocnění – rizikových faktorů (jako je hypertenze, dyslipidémie a diabetes mellitus). Odtud nebylo daleko k úvaze, že MS je zásadní pro kardiovaskulární riziko, vzhledem k tomu, že se výše uvedená onemocnění často kombinují. Nejvíce byl zkoumán vztah MS a diabetes mellitus, kde se ukázalo, že postižení MS při diabetes mellitus mají minimálně dvakrát až třikrát vyšší úmrtnost na kardiovaskulární onemocnění, tj. především na ischemickou chorobu srdeční nebo cévní mozkovou příhodu. Novější studie však prokázaly, že riziko kardiovaskulárních onemocnění při MS podstatně roste i bez přítomnosti diabetu, respektive že současný rozvoj diabetes mellitus toto riziko jen dále zvyšuje. Také se prokázalo, že i výskyt osamocené jedné či dvou složek MS může významně zhoršit kardiovaskulární riziko. A to dokonce až kvantitativně, tzn. že při vyšších hodnotách riziko narůstá, jak je to již prokázáno u hypertenze a hladiny cholesterolu.

 

Zvýšené riziko mortality spojené s MS je zvláště významné u pacientů, kteří již prodělali kardiovaskulární příhodu, respektive mají již vyvinuto kardiovaskulární či cerebrovaskulární onemocnění.

 

Zajímavou otázkou je, zda zvýšené kardiovaskulární riziko spojené s MS lze zachytit také v časném stádiu, tj. v počátcích rozvoje poškození cílových orgánů, jako je srdce, ledviny, mozek či cévy. Jde o stádium, kdy poškození cílových orgánů je sice již sekundárním a střednědobým projevem, ale ještě předchází přítomnosti zjevných příznaků kardiovaskulárního onemocnění. Případnou souvislost mezi MS a tímto poškozením lze sledovat dostupnými neinvazivními vyšetřovacími metodami. Pro postižení srdce zejména echokardiografickým vyšetřením srdce (struktura a funkce levé komory), pro vaskulární a cerebrovaskulární postižení zejména ultrazvukovým vyšetřením magistrálních tepen (stanovení tloušťky intimymedie karotid, resp. přítomnost event. ateromového plátu) a dalšími metodami např. hodnotícími funkci cevního endotelu. Pro renální postižení se pak velmi dobrým a dostupným parametrem jeví posouzení mikroalbuminurie. Výsledky ukazují na to, že vztah mezi MS a již počátečními změnami vedoucími k rozvoji kardiovaskulárního onemocnění skutečně existuje. Je nutné říci, že bude potřeba ještě dalších dat o vztahu MS k poškození cílových orgánů, a to nejlépe z neselektovaných populací. Pokud se však tato souvislost potvrdí, bude to jasný důvod pro doporučení včasného terapeutického zásahu i u osob s MS ještě v subklinickém stádiu.

 

Na základě uvedených poznatků v každém případě můžeme konstatovat, že MS je významný faktor kardiovaskulárního rizika, kterému je třeba věnovat v klinické praxi zvýšenou pozornost.

  

Léčebné možnosti

Metabolický syndrom se vyskytuje v naší populaci ve znepokojivě vysokém podílu, zvláště uvážíme-li závažná rizika ve smyslu kardiovaskulární a cerebrovaskulární morbidity a mortality s ním spojené. Přitom jeho výskyt dále až „epidemicky“ narůstá a to i do mladších věkových skupin.  Jde tu sice o poruchu s genetickým základem, její vznik a rozvoj je však výrazným způsobem ovlivněn životním stylem a jsou zde i možnosti farmakologického zásahu. Musíme se proto zaměřit na včasnou a plošnou diagnostiku MS a při jeho záchytu na zavedení preventivních režimových opatření, ve vhodných případech i farmakologické léčby. 

Závěr 

Nejen diabetici a obézní pacienti, ale i další osoby s MS mají obvykle určitou nadměrnou akumulaci tuku, zejména viscerálního. Proto prakticky všichni pacienti s MS profitují z poklesu váhy. Chybou je nutit pacienty k extrémním váhovým úbytkům. Z metabolického hlediska je důležitý pokles o 5 až 10%. Fyzická aktivita patří k základním nefarmakologickým léčebným postupům jak léčby obezity, tak i ostatních složek MS. Tělesná inaktivita je závažnějším rizikem než obezita. Metabolický prospěch je zřejmý i nezávisle na hmotnostním poklesu. Výběr pohybových aktivit pak závisí především na přítomnosti přidružených onemocnění jako je např. artróza velkých kloubů, vertebrogenní algický syndrom, ICHS, kompenzace hypertenze. Léčba jednotlivých rizikových faktorů směřuje k cílovým hodnotám glykémie, dyslipidemie a vysokého krevního tlaku. Cílem léčby u DM 2. typu je glykovaný hemoglobin pod 4,5%, glykemický profil 3,5 až 8,3 mmol/l. Cílová hodnota cholesterolu je pod 4,5 mmol/l, LDL cholesterolu pod 2,5 mmol/l. HDL cholesterolu nad 1,0 mmol/l pro muže a nad 1,3 pro ženy. Triglyceridy pod 1,7 mmol/l. Farmakologická léčba je indikována již u vysokého normálního tlaku. To je 130 až 139/85 až 89 mm Hg. Cílové hodnoty jsou u pacientů s DM 2. typu pod 130/80 mm Hg a při postižení ledvin s proteinurií nad 1g/24 hod. pod 125/75 mm Hg. Důležitou složkou je psychoterapie pacientů s MS.

 

doc. MUDr. Miroslav Souček, CSc.

Autor je přednostou II. Interní kliniky -Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice u sv. Anny Brno

 

Tento článek je publikován s laskavým svolením společnosti Angis plus s.r.o. (www.angis.cz)

zdroj: Angis revue č. 3-4/2008